JÓGASŮTRY
KAPITOLA 1
KAPITOLA 2
KAPITOLA 3
KAPITOLA 4
KAPITOLA 3
O změnách přirozenosti a chápání jevů
3.1.
3.2.
3.3.
3.4.
3.5.
3.6.
3.7.
3.8.
3.9.
3.10.
3.11.
3.12.
3.13.
3.14.
3.15.
3.16.
3.17.
3.18.
3.19.
3.20.
3.21.
3.22.
3.23.
3.24.
3.25.
3.26.
3.27.
3.28.
3.29.
3.30.
3.31.
3.32.
3.33.
3.34.
3.35.
3.36.
3.37.
3.38.
3.39.
3.40.
3.41.
3.42.
3.43.
3.44.
3.45.
3.46.
3.47.
3.48.
3.49.
3.50.
3.51.
3.52.
3.53.
3.54.
Upoutání mysli na jedno místo je soustředěním.
A prodloužením tohoto stavu je meditace.
Jsem-li v meditaci dokonale odztotožněný a jediné, co zbývá, je podstata objektu, na který medituji – tam se dostaví pochopení/chápání.
Tyto tři díly jógové disciplíny (3.1–3.3) současně praktikované jsou procesem vžití se.
Umím-li takto chápat, získávám schopnost poznání věcí tak, jak skutečně jsou.
A toto skutečné vnímání mohu použít na cokoliv.
Poslední tři díly jógové disciplíny jsou daleko intimnější, jsou „vnitřním“ procesem, v porovnání s pěti předchozími díly jógové disciplíny.
V porovnání s meditací prázdnoty jsou (poslední tři díly jógy) ale stále činností vnějšího světa.
Výsledkem snahy získat takto kontrolu se dostaví proměna mysli: sama začne být přirozeně klidná, a v tom vidím, jak v rychlém sledu v mysli vyvstávají podvědomé myšlenky, aby vzápětí byly svými protiklady potlačovány.
Když si osvojím toto „místo“ ve své mysli, stane se proces sledování podvědomí klidným během.
A dostaví se proměna mysli v mysl setrvale chápající: tam začne opadat zájem mysli o vnější svět a mysl se začíná sama přirozeně soustředit, aniž by bylo nutné ji k tomu nutit.
A dostaví se proměna mysli v mysl vyrovnanou: každý výkyv, konflikt a kontrast nyní mysl vnímá coby podnět k uvědomění si souladu skutečnosti.
A tím dochází k proměně samotné mé přirozenosti: jakoby mé vlastní vjemy a „těsto, ze kterého jsem uhněten“, procházejí proměnou. Dostavuje se proměna mého chování, proměna toho, jak vidím svět, a tím se mění celá má situace. Měním se od samého základu.
Mé ve světě vysvěcené já – tělo, mysl, mé energie, mé „živé já“ – se mění podle toho a do té míry, jak dochází k soustředění, uvědomování si a chápání, a tudíž k proměnám z nich vzcházejících.
A proto se také každý člověk mění a chápe sebe sama různě. Ne každý zažívá – a tudíž chápe – totéž.
Jakmile se dostaví tyto tři posledně jmenované proměny a já tyto proměny samotné pochopím, začnu chápat skutečnosti daleko přesahující můj dosavadní pohled na svět.
Oddělím-li název toho, co chci pochopit, od toho, čím to je ve skutečnosti, a také od toho, jak si to představuji v mysli, a soustředím-li se na pochopení každého z těchto tří aspektů, uvědomím si a pochopím podstatu všeho.
Když se vžiji do svých podvědomých sklonů, zvyků a myšlenek, pochopím jak to, že jsem takový, jaký jsem.
Když pochopím, jak se tvoří v mysli obraz vnějšího světa, pochopím i to, jaký mají ostatní bytosti v myslích „svůj vlastní svět“.
I když pochopím „vnitřní světy“ druhých lidí, nepoznám tím, co konkrétně za objekty v mysli mají, protože objekty mysli nemají základ ve skutečnosti.
Když se soustředím a vžiji se do podstaty svého vlastního fyzického projevu (tělesné formy), ovládnu to, jak vzniká, a tím mohu učinit vlastní tělo nevnímatelným.
Zkoumám-li a uvědomím-li si, jak příčinné souvislosti buď jsou v neustálém běhu, anebo nejsou v běhu vůbec, anebo soustředím-li se na osudová znamení a uvědomím-li si je, získám znalost o své vlastní smrti.
Když se soustředím a vžiji se do podstaty přátelskosti, soucitu a podobných kvalit, stanou se mým vtělením.
Soustředím-li se na podstatu jakékoliv jiné věci nebo zvířete a uvědomím-li si ji, stanou se mým vtělením.
Uvědomím-li si své vnitřní světlo, začnu vnímat věci, které jsou velmi jemné, skryté, neviditelné nebo vzdálené.
Soustředím-li se na Slunce, pochopím podstatu vesmíru.
Soustředím-li se na Měsíc, pochopím postavení planetárních těles.
Soustředím-li se na polární hvězdu, pochopím logiku pohybu planet a hvězd.
Soustředím-li se na metabolismus svého těla, pochopím tělesnou fyziologii.
Soustředím-li se na oblast krku, ovládnu hlad a žízeň.
Soustředím-li se na místo v těle, kde se nádech mění ve výdech, získám schopnost ustrnout bez hnutí.
Soustředím-li se na oblast frontálního kortexu, pochopím, jak viděli svět ti, kteří jej pochopili.
Všechny tyto věci lze pochopit i bez soustředění – tím, že jsou pochopeny prostým náhlým osvícením.
Soustředím-li se na oblast srdce, pochopím, jaká je má mysl ve „svém nitru“.
Myslet si, že něco zažívám, je ve skutečnosti neschopností pochopit rozdíl mezi myslí a vlastní duší – které jsou zcela protikladným jevem. Když vlastní mysl, odztotožněná, jejíž podstatou je rovnováha a soulad, dokonale odráží skutečnost, pak pochopím, jak je má vlastní duše ve skutečnosti jednou jedinou (kosmickou) duší.
Z tohoto pochopení se dostaví mimořádné, autentické vnímání smyslů, které tak dokážou dosáhnout daleko za hranice vlastního těla.
To vše jsou mimořádně mocné nástroje ve světě, ale jsou to zároveň překážky na cestě sebepoznání.
Když uchopím samou podstatu příčinnosti těla a vžiji se do ní, tj. jak fyzické je důsledkem duševního a duševní má svou ještě subtilnější příčinu, získám schopnost přenést se do jiného těla.
Soustředěním se a pochopením energie, která působí proti gravitaci v těle, získám schopnost překonat fyzické překážky.
Když pochopím energii těla, kterou tělo vstřebává, budu vyzařovat úžasnou sílu.
Uvědomím-li si vztah mezi prostorem a zvukem, začnu umět skutečnosti naslouchat intuitivně.
Když si uvědomím vztah těla k prostoru, získám lehkost a schopnost přenášet se prostorem.
Schopnost takového autentického odztělesnění své duše – to je místo, kde se světlo pochopení skutečně začíná odhalovat.
Pochopením vztahu mezi potenciálem z něj ještě neprojevených a z něj už projevených jevů a věcí získám schopnost ovládat prvky, z kterých se skládá svět.
Z tohoto poznání (3.44) vyvstávají schopnosti jako měnit měřítko jevů od velkého v miniaturnímu apod. a manipulovat sebe a jevy světa jakoby v rozporu s fyzikálními zákony.
Tato míra pochopení vede přirozeně k tomu, že taková bytost se stává fyzicky dokonalou, stává se útočištěm pro všechny ostatní, stává se silnou a neochvějnou.
Když pochopím vztah mezi pocitem individuality „já“ a potřebou těla a mysli zabírat „místo“ v čase a prostoru, dokonale tím ovládnu vnímání svými smysly.
Když si uvědomím vztah mezi přirozenou rovnováhou veškerého bytí a mým vědomím, získám schopnost poznat a ovládat cokoliv.
Koho nechává chladným i taková míra moci a síly, z něj se vytrácí samotné kořeny podvědomých a životu vlastních sklonů nechápat skutečnost. Dostaví se sjednocení se skutečností.
Zaměstná-li taková mysl tyto síly ve vnějším světě, táhne ji to zpět do světa, což sice zaměstná tělo a mysl, pro duši to ale není nijak přínosné. Zaměstnávat se vnějším světem je vždy „jednáním“, které z pohledu skutečnosti nikdy „nikam nevede“.
Pochopím-li, jak jednotlivé změny vnějšího světa plynou v proudu času, moment za momentem, získám tím schopnost přesně chápat rozdíl mezi vědomím (mou duší) a vším ostatním.
A tím pochopím podobnost zdánlivě neslučitelných jevů. Získám schopnost rozlišit i jevy, které se zdají být zcela identické.
Z rozlišování mezi vědomím a vším ostatním plyne poznání, že všechny smyslově vnímané objekty je potřeba brát s rezervou a že je na mnoho způsobů vnímám nesprávně.
Jakmile ustavím zřetelně ve své mysli rozdíl mezi vědomím (mou duší, tj. tím, kdo jsem ve skutečnosti) a myslí (tj. tím, co je), jsem ve skutečnosti.
KAPITOLA 1
KAPITOLA 2
KAPITOLA 3
KAPITOLA 4
KAPITOLA 3
O změnách přirozenosti a chápání jevů
3.1.
Upoutání mysli na jedno místo je soustředěním.
3.2.
A prodloužením tohoto stavu je meditace.
3.3.
Jsem-li v meditaci dokonale odztotožněný a jediné, co zbývá, je podstata objektu, na který medituji – tam se dostaví pochopení/chápání.
3.4.
Tyto tři díly jógové disciplíny (3.1–3.3) současně praktikované jsou procesem vžití se.
3.5.
Umím-li takto chápat, získávám schopnost poznání věcí tak, jak skutečně jsou.
3.6.
A toto skutečné vnímání mohu použít na cokoliv.
3.7.
Poslední tři díly jógové disciplíny jsou daleko intimnější, jsou „vnitřním“ procesem, v porovnání s pěti předchozími díly jógové disciplíny.
3.8.
V porovnání s meditací prázdnoty jsou (poslední tři díly jógy) ale stále činností vnějšího světa.
3.9.
Výsledkem snahy získat takto kontrolu se dostaví proměna mysli: sama začne být přirozeně klidná, a v tom vidím, jak v rychlém sledu v mysli vyvstávají podvědomé myšlenky, aby vzápětí byly svými protiklady potlačovány.
3.10.
Když si osvojím toto „místo“ ve své mysli, stane se proces sledování podvědomí klidným během.
3.11.
A dostaví se proměna mysli v mysl setrvale chápající: tam začne opadat zájem mysli o vnější svět a mysl se začíná sama přirozeně soustředit, aniž by bylo nutné ji k tomu nutit.
3.12.
A dostaví se proměna mysli v mysl vyrovnanou: každý výkyv, konflikt a kontrast nyní mysl vnímá coby podnět k uvědomění si souladu skutečnosti.
3.13.
A tím dochází k proměně samotné mé přirozenosti: jakoby mé vlastní vjemy a „těsto, ze kterého jsem uhněten“, procházejí proměnou. Dostavuje se proměna mého chování, proměna toho, jak vidím svět, a tím se mění celá má situace. Měním se od samého základu.
3.14.
Mé ve světě vysvěcené já – tělo, mysl, mé energie, mé „živé já“ – se mění podle toho a do té míry, jak dochází k soustředění, uvědomování si a chápání, a tudíž k proměnám z nich vzcházejících.
3.15.
A proto se také každý člověk mění a chápe sebe sama různě. Ne každý zažívá – a tudíž chápe – totéž.
3.16.
Jakmile se dostaví tyto tři posledně jmenované proměny a já tyto proměny samotné pochopím, začnu chápat skutečnosti daleko přesahující můj dosavadní pohled na svět.
3.17.
Oddělím-li název toho, co chci pochopit, od toho, čím to je ve skutečnosti, a také od toho, jak si to představuji v mysli, a soustředím-li se na pochopení každého z těchto tří aspektů, uvědomím si a pochopím podstatu všeho.
3.18.
Když se vžiji do svých podvědomých sklonů, zvyků a myšlenek, pochopím jak to, že jsem takový, jaký jsem.
3.19.
Když pochopím, jak se tvoří v mysli obraz vnějšího světa, pochopím i to, jaký mají ostatní bytosti v myslích „svůj vlastní svět“.
3.20.
I když pochopím „vnitřní světy“ druhých lidí, nepoznám tím, co konkrétně za objekty v mysli mají, protože objekty mysli nemají základ ve skutečnosti.
3.21.
Když se soustředím a vžiji se do podstaty svého vlastního fyzického projevu (tělesné formy), ovládnu to, jak vzniká, a tím mohu učinit vlastní tělo nevnímatelným.
3.22.
Zkoumám-li a uvědomím-li si, jak příčinné souvislosti buď jsou v neustálém běhu, anebo nejsou v běhu vůbec, anebo soustředím-li se na osudová znamení a uvědomím-li si je, získám znalost o své vlastní smrti.
3.23.
Když se soustředím a vžiji se do podstaty přátelskosti, soucitu a podobných kvalit, stanou se mým vtělením.
3.24.
Soustředím-li se na podstatu jakékoliv jiné věci nebo zvířete a uvědomím-li si ji, stanou se mým vtělením.
3.25.
Uvědomím-li si své vnitřní světlo, začnu vnímat věci, které jsou velmi jemné, skryté, neviditelné nebo vzdálené.
3.26.
Soustředím-li se na Slunce, pochopím podstatu vesmíru.
3.27.
Soustředím-li se na Měsíc, pochopím postavení planetárních těles.
3.28.
Soustředím-li se na polární hvězdu, pochopím logiku pohybu planet a hvězd.
3.29.
Soustředím-li se na metabolismus svého těla, pochopím tělesnou fyziologii.
3.30.
Soustředím-li se na oblast krku, ovládnu hlad a žízeň.
3.31.
Soustředím-li se na místo v těle, kde se nádech mění ve výdech, získám schopnost ustrnout bez hnutí.
3.32.
Soustředím-li se na oblast frontálního kortexu, pochopím, jak viděli svět ti, kteří jej pochopili.
3.33.
Všechny tyto věci lze pochopit i bez soustředění – tím, že jsou pochopeny prostým náhlým osvícením.
3.34.
Soustředím-li se na oblast srdce, pochopím, jaká je má mysl ve „svém nitru“.
3.35.
Myslet si, že něco zažívám, je ve skutečnosti neschopností pochopit rozdíl mezi myslí a vlastní duší – které jsou zcela protikladným jevem. Když vlastní mysl, odztotožněná, jejíž podstatou je rovnováha a soulad, dokonale odráží skutečnost, pak pochopím, jak je má vlastní duše ve skutečnosti jednou jedinou (kosmickou) duší.
3.36.
Z tohoto pochopení se dostaví mimořádné, autentické vnímání smyslů, které tak dokážou dosáhnout daleko za hranice vlastního těla.
3.37.
To vše jsou mimořádně mocné nástroje ve světě, ale jsou to zároveň překážky na cestě sebepoznání.
3.38.
Když uchopím samou podstatu příčinnosti těla a vžiji se do ní, tj. jak fyzické je důsledkem duševního a duševní má svou ještě subtilnější příčinu, získám schopnost přenést se do jiného těla.
3.39.
Soustředěním se a pochopením energie, která působí proti gravitaci v těle, získám schopnost překonat fyzické překážky.
3.40.
Když pochopím energii těla, kterou tělo vstřebává, budu vyzařovat úžasnou sílu.
3.41.
Uvědomím-li si vztah mezi prostorem a zvukem, začnu umět skutečnosti naslouchat intuitivně.
3.42.
Když si uvědomím vztah těla k prostoru, získám lehkost a schopnost přenášet se prostorem.
3.43.
Schopnost takového autentického odztělesnění své duše – to je místo, kde se světlo pochopení skutečně začíná odhalovat.
3.44.
Pochopením vztahu mezi potenciálem z něj ještě neprojevených a z něj už projevených jevů a věcí získám schopnost ovládat prvky, z kterých se skládá svět.
3.45.
Z tohoto poznání (3.44) vyvstávají schopnosti jako měnit měřítko jevů od velkého v miniaturnímu apod. a manipulovat sebe a jevy světa jakoby v rozporu s fyzikálními zákony.
3.46.
Tato míra pochopení vede přirozeně k tomu, že taková bytost se stává fyzicky dokonalou, stává se útočištěm pro všechny ostatní, stává se silnou a neochvějnou.
3.47.
Když pochopím vztah mezi pocitem individuality „já“ a potřebou těla a mysli zabírat „místo“ v čase a prostoru, dokonale tím ovládnu vnímání svými smysly.
3.48.
Když si uvědomím vztah mezi přirozenou rovnováhou veškerého bytí a mým vědomím, získám schopnost poznat a ovládat cokoliv.
3.49.
Koho nechává chladným i taková míra moci a síly, z něj se vytrácí samotné kořeny podvědomých a životu vlastních sklonů nechápat skutečnost. Dostaví se sjednocení se skutečností.
3.50.
Zaměstná-li taková mysl tyto síly ve vnějším světě, táhne ji to zpět do světa, což sice zaměstná tělo a mysl, pro duši to ale není nijak přínosné. Zaměstnávat se vnějším světem je vždy „jednáním“, které z pohledu skutečnosti nikdy „nikam nevede“.
3.51.
Pochopím-li, jak jednotlivé změny vnějšího světa plynou v proudu času, moment za momentem, získám tím schopnost přesně chápat rozdíl mezi vědomím (mou duší) a vším ostatním.
3.52.
A tím pochopím podobnost zdánlivě neslučitelných jevů. Získám schopnost rozlišit i jevy, které se zdají být zcela identické.
3.53.
Z rozlišování mezi vědomím a vším ostatním plyne poznání, že všechny smyslově vnímané objekty je potřeba brát s rezervou a že je na mnoho způsobů vnímám nesprávně.
3.54.
Jakmile ustavím zřetelně ve své mysli rozdíl mezi vědomím (mou duší, tj. tím, kdo jsem ve skutečnosti) a myslí (tj. tím, co je), jsem ve skutečnosti.